Akordeon nebo harmonika?
Hovoříme-li o hudebním nástroji s měchem, označujeme jej odborně jako akordeon. Cizinci si pod pojmem „harmonika“ představí především foukací harmoniku.
Označení „akordeon“, nemá v českém prostředí dlouhou tradici a do druhé poloviny minulého století je hlavně užíván pojem „tahací harmonika“. Ten je však nadále častější v lidovém pojetí. Je zajímavé, že na našem území zlidověl výraz podobný italskému fisharmonica, a nikoliv německému akkordeon, anglickému accordion, francouzskému accordeón nebo španělskému acordeón. V češtině se pojem akordeon vžil především ve spojitosti s chromatikou, tedy tahací harmonikou s klávesovou nebo knoflíkovou klaviaturou.
V historickém měřítku je pojem harmonika často zavádějící. Řada nástrojů vzniklých na přelomu 18. a 19. století se tak jmenuje, ale s dnešní harmonikou ve smyslu akordeonu nemají mnoho společného. Např. skleněná harmonika německy „Glasharmonika“. Pojem se vyskytuje ještě v Hudebním slovníku z r. 1891.
Rozdíl mezi akordeonem chromatickým a diatonickým spočívá v tónu, které vydávají rozechvělé jazýčky. Zatímco jazýčky u chromatického akordeonu stiskem kláves nebo knoflíků vydávají stejný tón při roztažení i stažení měchu. Diatonický akordeon vydává tón ve dvou výškách v závislosti na směru tahu měchu.
Akordeon nebo harmonika?
Handäoline, sbírka Germanisches National Museum (MIMO)
Skleněná harmonika, sbírka Royall college of music London, (MIMO)
