V dnešních částech Prahy a ve Středočeském kraji působilo několik menších výrobců harmonik. Hlavně v meziválečném období se jejich počet zvyšoval. U většiny se jednalo o konstruktéry, kteří harmoniky jen sestavovali z dodaných polotovarů a prováděli také jejich opravy. Informace k řadě z nich jsou méně než kusé a nabízí velký prostor pro další bádání. Nebýt hmotného dokladu uchovaného mezi sběrateli, jako u pana Sedláčka, jejich činnost by zmizela v propadlišti dějin. Mezi takové patřil také Antonín Semín z Prahy, který na výrobním štítku uvedl svou celou adresu „Pohořelec 117“, ale více informací o něm zatím není známo. Podobně jsme na tom s výrobcem Janem Hornovským z Kutné Hory. Nabízí se také otázka, jestli se vždy jednalo o nástrojáře nebo šlo pouze o prodejce, kteří jednoduché harmoniky a heligonky označili svým jménem.

Téma výrobců heligonek a harmonik skýtá mnohé možnosti dalšího bádání. Příkladem je případ kladenského E. Tůmy, u něhož dosud nebylo známo ani celé křestní jméno. Díky oslovenému Sládečkovu vlastivědnému muzeu v Kladně se podařilo zjistit, že v domě č. 78 v ulici Pražské (později Rašínově) působil od r. 1905 učitel hudby Emanuel Tůma, který je v Adresáři Královského horního města Kladna od r. 1911 veden jako majitel hudební školy a obchodu s hudebními nástroji. Od r. 1932 je na adrese Rašínova č. 78 vedena pouze Tůmova žena Růžena. Tyto záznamy nám sice nepotvrdily, že se Tůma zabýval přímo výrobou harmonik a heligonek, ale je zatím brzy na to, potvrdit domněnky, že by se mohlo jednat jen o prodejce, který prodávané nástroje označoval svým jménem.